Psycholog jmenuje 4 způsoby, jak vychovat emočně inteligentní děti

Vysvětlil, jak tyto čtyři rodičovské návyky vytvářejí základ pro emocionální pohodu dítěte.

Výchova dětí není jen o tom, jak je zaopatřit, ochránit nebo ukáznit. Jde také o to naučit dítě jedné dovednosti, která formuje jeho budoucnost více než známky nebo nadání – emoční inteligenci, píše Forbes.

Psycholog Mark Travers poznamenal, že emoční inteligence není něco, co přichází přirozeně, je třeba se ji naučit.

„Pokud se rodiče nikdy neučili chápat a regulovat své emoce, může být obtížné naučit to děti,” poznamenal.

Identifikoval čtyři rodičovské návyky, které vytvářejí základ pro emoční pohodu dítěte.

1 Učíme děti rozpoznávat jejich emoce

Představte si, že vaše dítě přijde domů v slzách po hádce s kamarádem. Možná instinktivně řeknete: „Nebuď rozrušený,” ale tím jeho pocity odmítnete. Rodiče s emoční inteligencí pomáhají dětem jejich emoce identifikovat a pojmenovat, místo aby je potlačovali.

Tento proces, nazývaný „označování afektů”, snižuje emoční stres a zlepšuje emoční regulaci. Pojmenování emocí zapojuje regulační procesy v mozku, což usnadňuje zvládání přetěžkých pocitů.

V tomto případě afektové označování pomáhá regulovat emoce bez ohledu na to, zda se provádí okamžitě, nebo se zpožděním. Označování emocí je však nejúčinnější v situacích s vysokou intenzitou, zatímco ve chvílích s nízkou intenzitou může někdy zvyšovat stres.

To znamená, že rodiče nemusí na děti spěchat, aby pojmenovávaly své emoce v každé situaci. Místo toho mohou své dítě pozorovat, potvrzovat a vést, když je na to připraveno.

Zde se dozvíte, jak dětem pomoci lépe si uvědomovat své emoce:

• Označujte emoce v každodenních situacích. Při čtení knihy nebo sledování filmu se zeptejte: „Jak se podle tebe cítí tato postava?”.
• Potvrzujte jejich emoce tím, že řeknete např: „Vidím, že jsi rozrušený. Chceš si o tom promluvit?”
• Nabídněte možnost výběru emocí. Pokud má dítě potíže s vyjádřením svých pocitů, pomozte mu je objasnit: „Cítíš se smutný nebo frustrovaný?”.
• Procvičujte, když jsou emoce klidné. Tyto rozhovory provádějte mimo emočně vypjaté okamžiky.
• Modelujte označování afektů. Ukažte jim, jak se to dělá. Můžete říci: „Jsem naštvaný, protože to nešlo podle plánu, ale zítra to zkusím znovu.” Nebo: „Mám z té zprávy velkou radost! Dává mi to naději na to, co bude dál.”

Jakmile se děti naučí rozpoznávat své emoce, dalším krokem je naučit se, jak se s nimi vyrovnat, aniž by se spoléhaly na to, že rodiče vše vyřeší za ně.

2. Nabízejte spíše vedení než odstraňování překážek

Odolné děti nejsou ty, které nikdy nezažijí potíže; jsou to ty, které se naučí zvládat je samy.

Emočně kompetentní rodiče vedou děti k řešení, místo aby za ně vše vyřešili. Když dítě čelí konfliktu, místo aby řekli: „Prostě si s tím přestaň hrát,” zeptají se: „Co myslíš, že je nejlepší způsob, jak to řešit?”. Tento přístup rozvíjí schopnosti řešit problémy, sebedůvěru a emoční odolnost.

Autoritativní výchova, která se vyznačuje vřelostí, strukturovaností a vedením, pomáhá dětem rozvíjet silnější schopnosti řešit problémy. Rodiče, kteří spíše podporovali samostatné myšlení než nabízeli přímá řešení, vychovávali děti, které si více věřily a dokázaly se vypořádat s obtížemi.

Zde se dozvíte, jak dítě spíše vést, než řešit:

1. Pokládejte otevřené otázky. Místo přímých řešení se ptejte: „Co myslíš, že by zde bylo nejlepší?”.
2. Podporujte brainstorming. Pomozte jim vyjmenovat možná řešení a zvážit jejich výhody a nevýhody.
3. Oceňte jejich emoce. I když je rozhodnutí nejasné, uznejte jejich pocity: „To zní frustrující. Chápu, proč jsi rozrušený.”
4. Podporujte, ale nezachraňujte. Nabídněte jim vedení a nechte je, aby se ujali vedení při řešení problémů.
5. Chvalte snahu, nejen výsledky. Posilujte růst tím, že budete oceňovat pokusy: „Líbí se mi, jak jsi nad tím problémem přemýšlel”.

Tím, že dětem umožníte zvládnout obtíže spíše s podporou než zásahem, rozvíjíte jejich sebedůvěru a schopnost zvládnout budoucí obtíže samostatně.

3. Regulace emocí namísto impulzivních reakcí

Děti se často učí emoční regulaci ne z toho, co jim rodiče říkají, ale z toho, že sledují, jak to dělají jejich rodiče. Rodiče, kteří mají s regulací emocí potíže, například potlačují emoce nebo je nerozpoznávají, mají také potíže s porozuměním emocím svého dítěte.

Tato snížená schopnost reflexe a promyšlené reakce může vést k reaktivní výchově, která dětem ztěžuje rozvoj seberegulačních dovedností. Pokud rodiče reagují ve stresových situacích impulzivně, děti se učí dělat totéž. Když však děti pozorují dospělé, jak se s emocemi vyrovnávají klidně, napodobují toto chování a rozvíjejí si větší kontrolu emocí.

Zde je návod, jak modelovat regulaci emocí:

• Před reakcí se zastavte. Před reakcí na zklamání se zhluboka nadechněte.
• Uvědomte si své emoce. Řekněte: „Právě teď se cítím přetížený, takže se na chvíli zastavím, abych se nadechl.” Řekněte si: „Mám pocit, že jsem přetížený.
• Používejte techniky zklidnění. Předveďte hluboké dýchání nebo na chvíli ustupte.
• Ve vhodných případech se omluvte. Pokud reagujete špatně, ukažte příklad odpovědnosti: „Předtím jsem byl rozrušený a omlouvám se. Příště to budu řešit jinak.”

Když děti vidí, že emocí se není třeba bát, ale je třeba je zvládat, získají sebedůvěru, aby se dokázaly vypořádat s životními výzvami. Aby však tato sebedůvěra mohla zakořenit, potřebují prostředí, kde jsou jejich emoce vyslyšeny a respektovány.

4. Vytvoření bezpečného prostoru pro vyjádření emocí

Děti potřebují cítit, že na jejich emocích záleží. Pokud jsou jejich pocity neustále ignorovány větami typu „Přeháníš” nebo „O nic nejde”, mohou začít emoce spíše potlačovat, než aby se je naučily regulovat.

Rodiče, kteří potvrzovali emoce svých dětí, měli děti s vyšší mírou vytrvalosti, což je klíčová vlastnost spojená s dlouhodobým úspěchem. Děti, jejichž emoce byly uznány bez posuzování, vykazovaly větší vytrvalost při plnění úkolů.

Zde se dozvíte, jak vytvořit emocionálně bezpečné prostředí:

1. Naslouchejte bez odsuzování. Místo ignorování pocitů řekněte: „To zní těžce. Chápu vás.”
2. Vyhněte se toxické pozitivitě. Místo „Buď šťastný” zkuste říct: „Je v pořádku cítit se smutně. Chceš si o tom promluvit?”
3. Podporujte otevřené rozhovory. Ptejte se: „O čem dnes přemýšlíš?”, aniž byste se snažili situaci okamžitě řešit.
4. Respektujte jejich emocionální proces. Nechte je prožívat jejich emoce a být s nimi, místo abyste je okamžitě rozptylovali. Když se děti cítí bezpečně při vyjadřování emocí, rozvíjí se u nich emoční odolnost, která přetrvá až do dospělosti.

Výchova emočně inteligentních a odolných dětí nespočívá v předcházení obtížím, ale ve vybavení dětí dovednostmi, jak se s nimi vyrovnat. Návyky, které rodiče vytvářejí, neformují pouze dětství, ale vytvářejí celoživotní základ pro úspěch svých dětí.